Co o sobě napsat tak, abyste měli možnost mě pomocí několika řádků poznat? 

Jmenuji se Michal. Téměř denně koukám na Teorii velkého třesku, rád chodím do kina, kde si k nachos dávám kombinaci sýrový omáčky a salsy, možná je to trochu zvláštní, ale – zkuste to. S přítelkyní často cestujeme, výletujeme, poznáváme a hlavně fotíme. A když už jsme u toho focení (to vás předpokládám přivedlo na moje stránky) – věnuji se především právě tomu cestování, svatbám, sportu a reportážnímu focení  

Upřímně si nevzpomínám, kdy a jak přesně jsem se k focení dostal, ale fotka jako taková mě fascinovala odjakživa. Pár let jsem fotil na telefon, ale po nějaký tý době jsem se dostal k myšlenkám, že bych si pořídil „opravdový foťák“. Foťák dorazil a já skoro denně chodil se svou fenkou Miou do přírody a fotil, fotil, fotil…

Postupem času přišly první dotazy ohledně portrétního focení – byť jsem tak úplně nevěděl, co od toho čekat, šel jsem do toho. Focení přibývalo, měsíce ubíhaly, technika se mi postupně měnila a pak přišlo něco, co jsem si tehdá nedokázal představit – focení svatby. A tím začala nová kapitola mýho fotoživota…

K zajímavým příležitostem se mi podařilo dostat i mimo svatby, především díky focení pro HC Dynamo Pardubice

A co pro mě fotka jako taková znamená? Storytelling. Fotky vyprávějí, vyvolávají vzpomínky na všechny ty emoce a příběhy, které naše životy provází